05 Erotický příběh: Neděle patřila mně

[Nedělní ráno, jen já]

Neděli jsem si uvolnila schválně. Žádné brunche. Žádní známí známých. Žádné e-maily. Balíček dorazil v pátek, já ho položila na kuchyňskou linku a dva dny jsem se na něj nechávala dívat, než jsem ho otevřela. Chtěla jsem to čekání. Chtěla jsem chtít.

V deset jsem si uvařila kávu. Vypila jsem ji v posteli. Neoblékla jsem se.

Byla jsem rok a půl sama. Prvních pár měsíců po tom, co odešel, jsem se ke svému vlastnímu tělu chovala jako k cizinci, kterému tak úplně nevěřím. Pak jedna kamarádka u brunche řekla něco, na co pořád myslím — Emmo, ty pořád čekáš, až se někdo vrátí a řekne ti, že smíš. Ten večer jsem přišla domů, sedla si na podlahu ve vlastní kuchyni a hodinu brečela. Pak jsem si objednala tu hračku.

Trvalo mi tři týdny, než jsem ji vybrala. Četla jsem recenze. Porovnávala. Otevřela jsem si notebook ve vaně, se sklenkou vína, klikla na přidat do košíku a cítila jsem — jaké je na to slovo — vzdor. Jako bych dělala něco pro sebe, o čem nikdo jiný v mém životě nemusel vědět.

V neděli ráno jsem krabičku konečně otevřela.

Malý podtlakový stimulátor klitorisu byl menší, než jsem si představovala. Matně růžově zlatý. Hladký v dlani. Byl tam nabíjecí kabel, malá kartička s návodem, kterou jsem si přečetla dvakrát, a sametový sáček, o kterém všichni v recenzích psali. Bála jsem se, že to bude působit klinicky. Nepůsobilo. Působilo to jako něco, co jsem si koupila pro sebe.

Nejdřív jsem se osprchovala. Oholila jsem si nohy, protože jsem chtěla, ne proto, že by to někdo kontroloval. Vetřela jsem si tělový olej do paží a stehen. Zapálila jsem svíčku na nočním stolku, kterou jsem obvykle schovávala pro hosty. Dnes žádní hosté nebyli.

Lehla jsem si na peřinu do měkkého šedého světla, které pronikalo skrz závěsy, a nechala jsem nejdřív pracovat svoje ruce. Dotkla jsem se břicha. Dotkla jsem se prsou, pomalými kruhy kolem bradavek, dokud mi neztvrdly pod dlaněmi, a cítila jsem, jak se moje boky pohnuly na posteli, aniž bych jim to řekla.

Zavřela jsem oči.

Dovolila jsem si představovat — nic konkrétního. Ústa na mém krku. Ruku na vnitřní straně stehna. Někoho pomalého. Někoho, kdo nespěchá. Myslela jsem na tělo, které zakrývá to moje, a na tělo vedle toho mého, a na to, že jsem sama v hotelovém pokoji s roztaženými závěsy. Nechala jsem obrazy, ať si dělají, co chtějí.

Ruka mi sklouzla dolů mezi nohy.

Už jsem byla vlhká. Ne promočená — kluzká, měkká, takovým tím prvním teplem, kdy tvoje tělo začne dřív než ty. Lehce jsem se dvěma prsty dotkla klitorisu, pomalu kroužila, a dech ze mě vyšel v drobném zvuku, který mě překvapil.

Nechala jsem se čekat. Nechala jsem se zpomalit. Konečky prstů jsem si přejížděla po vlastních záhybech tak, jak bych možná chtěla, aby to udělal někdo jiný. Zasunula jsem do sebe jeden prst a jen nepatrně ho ohnula. Boky se mi zvedly z postele.

Pak jsem sáhla po stimulátoru.

Nabíjela jsem ho dvě hodiny předchozí večer. Zapnula jsem ho. Jeho bzučení bylo hluboké — ne ostré. Měkké. Skoro jako dech.

Dvěma prsty jsem se rozevřela a jemně ho přiložila ke klitorisu. Podtlak se chytil — měkký, rytmický, spíš táhl než vibroval. Na půl vteřiny se mi zastavil dech.

„Ach.“

Řekla jsem to nahlas. Nikomu. Sobě.

První pulz byl hlubší, než jsem čekala. Jako pomalý tlukot srdce na nejcitlivějším místě mého těla. Zůstala jsem nehybně ležet. Nechala jsem ho, ať si mě najde. U třetího nebo čtvrtého pulzu se mi boky zvedaly znovu, volná ruka mi vystoupala k vlastnímu prsu a už jsem dýchala rychle.

Přepnula jsem o jednu úroveň výš. Pak ještě o jednu.

Pulz šel hlouběji. Cítila jsem ho od klitorisu až nahoru do břicha. Vydala jsem zvuk, jaký jsem pro nikoho jiného nevydala celé roky, hluboký, rozechvělý a úplně můj.

Chtěla jsem se udělat rychle. Přinutila jsem se zpomalit. Přepnula jsem ho zase níž. Na chvíli jsem stimulátor odložila, projela prsty vlastní vlhkostí, zasunula je do sebe a znovu ho přiložila. Chladný silikon proti klitorisu po mých vlastních teplých prstech — zalapala jsem po dechu. Nohy se mi roztřásly.

Myslela jsem na všechny ty chvíle, kdy jsem čekala, až tohle najde někdo jiný. Myslela jsem na to, jak dlouho mi trvalo přestat čekat.

Znovu jsem ho přepnula výš. Nechala jsem ho pracovat. Zasunula jsem do sebe dva prsty a ohnula je tam, kde jsem je potřebovala. Cítila jsem, jak se z mého těla zvedá druhá vlna, pomalu, pak rychleji, a pak už žádné pomalu nebylo.

Udělala jsem se se svým vlastním jménem na jazyku. Ne s cizím.

Potom jsem tam ležela s hračkou, která mi v ruce ještě tiše hučela. Vypnula jsem ji. Ruka mi klesla na vlastní břicho. Dech se zpomaloval. Svíčka na nočním stolku pořád hořela. Káva na podlaze vystydla.

Cítila jsem se — dobře. Ne tak dobře, jako když pro tebe někdo něco udělá a ty mu za to dlužíš úsměv. Dobře tak, jako když jsi právě vedla dlouhý upřímný rozhovor sama se sebou a líbilo se ti, co jsi slyšela.

Protáhla jsem se. Převalila jsem se na bok. Přetáhla jsem přes sebe peřinu.

Napadlo mě někomu napsat. Nenapsala jsem.

Neděle byla pro mě.

A příští neděli jsem už slíbila sama sobě taky.