08. Erotické povídky: Šaty vzadu ve skříni

Sára hledala jen něco, co by si mohla vzít na večeři.

Nic velkého. Jen šaty, které by z obyčejného večera doma udělaly něco trochu speciálnějšího. Tom byl dole a připravoval něco, co vonělo až moc po česneku, a otevíral láhev vína, kterou si šetřili bez zvláštního důvodu.

Odhrnula dva letní šaty a kabát, který už roky nenosila.

A tehdy ho uviděla.

Černé krajkové body viselo úplně vzadu ve skříni, skoro schované za ostatním oblečením.

[Věci, které přestaneme nosit]

Sára si vzpomněla, jak ho kupovala.

Ne na přesný den, ale na tu ženu, která ho objednávala. Vzpomněla si, jak seděla na kraji postele s notebookem a představovala si, jak ho nosí s jistotou, která měla podle ní přijít ve stejném balíčku.

Nikdy nepřišla.

Vzala body z ramínka a přiložila si ho k tělu.

Černá krajka. Tenká ramínka. Hluboký výstřih na zádech. Měkké košíčky, které najednou vypadaly mnohem menší, než si pamatovala.

Pak se podívala do zrcadla.

Oči jí okamžitě sklouzly k břichu.

Samozřejmě že ano.

Trochu se otočila, všimla si měkkosti v pase, světlých čar na bocích, toho, jak se jí za ty roky změnila prsa.

Myšlenka přišla dřív, než ji stihla zastavit.

Už ne.

Sára pověsila body zpátky na ramínko.

Zas ho schovala za šaty, zavřela skříň a zamířila ke dveřím ložnice.

Ruku už měla na klice, když se zastavila.

Proč přesně by si ho nemohla vzít?

Protože se její tělo změnilo?

To není odpověď. Těla se mění. Tomovo taky. Její taky. Deset let se podepsalo na obou.

Sára se znovu podívala na skříň.

„No tak, proboha.“

Otevřela ji znovu.

Tentokrát body vytáhla a zavřela dveře ložnice.

Pomalu se svlékla a vklouzla do něj.

Krajka se napínala jinak, než si pamatovala. Usadila se jí na bocích, obepnula pas a trochu se napnula, když si upravila ramínka.

Sára stála před zrcadlem.

První instinkt byl zatáhnout břicho.

Udělala to.

Pak se uviděla, jak to dělá.

„Přestaň.“

Vydechla.

Nic hrozného se nestalo.

Ještě pár vteřin hledala na sobě všechno, co by chtěla změnit. Pak si ale skoro náhodou všimla linie svého ramene. Líbilo se jí, jak na něm úzké ramínko sedí.

Otočila se.

Hluboký výstřih na zádech byl lepší, než si pamatovala.

Stejně tak křivka jejího pasu, když se přestala snažit ji zmenšit.

Sára si přejela rukou po břiše. Neskrývala ho. Jen se ho dotkla.

Žena v zrcadle nebyla ta, která si body koupila.

Ta byla mladší.

Tahle měla dvě děti, deset let manželství, smíchové vrásky, které si neobjednala, a tělo, které neslo historii, s níž zacházela až moc často jako s důkazem proti sobě.

Podívala se znovu.

A tentokrát se jí na tom, co vidí, něco líbilo.

Ne všechno.

Nemusela.

Sára si přes body přehodila volnou černou košili a nechala většinu knoflíků rozepnutých.

Pak šla dolů.

Tom krájel chleba, když vešla do kuchyně.

Podíval se na ni.

A zůstal stát.

Žádné hvízdnutí. Žádná hloupá poznámka. Žádné přehnané vykulené oči.

Prostě se na ni díval.

Opravdově.

Sára si najednou uvědomila každý centimetr krajky pod košilí.

„Co je?“

Tom položil nůž.

„Nic.“

„To je určitě něco.“

Na rtech se mu objevil malý úsměv.

„Vypadáš, že se cítíš dobře.“

To Sára nečekala.

Podívala se na sebe.

„Ještě se rozhoduju.“

„O večeři?“

„O tomhle.“

Košili rozepnula ještě víc.

Tomovy oči na chvíli sklouzly níž, pak se vrátily k jejímu obličeji. Šel k ní, ale zastavil se těsně před ní.

„Můžu?“

Sára přesně věděla, co tím myslí.

A líbilo se jí, že se zeptal.

„Jo.“

Jeho ruka jemně spočinula na jejím pase, přes krajku.

Nestiskl ji. Nepřitáhl si ji hned blíž. Palcem jen přejel po látce, kopíroval tvar jejího těla pod ní.

„Pamatuješ si tohle?“ zeptala se.

„To body?“

Přikývla.

„Pamatuju si, jak přišla ta krabice.“

„Nikdy jsem ho nenosila.“

„Vím.“

„Koupila jsem ho pro tebe.“

Tom naklonil hlavu.

„A dneska večer?“

Sára se podívala na jeho ruku na svém pase.

„Pro sebe.“

Jeho úsměv se změnil.

„Dobře.“

Pak ji políbil.

Pomalu.

Ruka zůstala na svém místě, hřála přes krajku, zatímco jeho ústa se přesunula z jejích rtů na stranu krku.

Sára čekala, jestli přijde známý pocit, že by měla košili zapnout.

Nepřišel.

Místo toho vsunula ruce pod Tomovu košili a cítila teplo jeho zad.

Večeře trvala ještě deset minut.

Do poloviny chodby došli, než Sára začala smát.

„Jsme fakt marní na rande večery.“

Tom ji znovu políbil.

„Myslím, že nám to jde dobře.“

Nahoře si Sára body nechala.

Na tom záleželo.

Tomova košile taky zůstala napůl rozepnutá. Seděli spolu na kraji postele, líbali se a ani jeden nespěchal se svlékáním.

Jeho prsty jí pomalu přejížděly po stehně a pak po pase. Kopíroval krajku na břiše, pak se sklonil a políbil to samé místo.

Sáře se zatajil dech.

Začal stoupat výš.

„Ještě.“

Tom se na ni podíval.

Sára se dotkla místa na břiše, kde měl předtím ústa.

„Tady.“

Pochopil.

Políbil ji tam znovu.

Tentokrát ho Sára sledovala.

Nesundala látku. Neotočila se bokem. Nepřemýšlela, jestli její břicho vypadá plošší z jiného úhlu.

Prostě ho nechala, ať se jí dotýká.

Jeho ruce jí přejížděly po bocích, zádech, vnější straně stehen. Krajka každý dotek zjemňovala, všechno působilo pomaleji než na holé kůži.

Když se na ni znovu podíval, Sára už se usmívala.

„Jsi v pohodě?“

„Víc než v pohodě.“

Později zůstali částečně oblečení, jeho košile rozepnutá pod jejími dlaněmi, její černá krajka stále mezi jeho rukama a její kůží. Pohybovali se spolu pomalu, líbali se pokaždé, když se jejich tváře přiblížily, a jednou se zasmáli, když se jim zamotaly kolena do peřiny.

Nebyl v tom žádný lesk.

Nic hraného.

Sára se cítila chtěná, aniž by měla pocit, že je na výstavě.

Ten rozdíl byl vším.

Potom Tom ležel vedle ní s rukou položenou na jejím břiše.

Sára se dívala na černou krajku pod jeho prsty.

„Málem jsem si ho nevzala.“

„Proč?“

Mohla by to shodit vtipem.

Místo toho mu to řekla.

„Myslela jsem, že patří někomu, kým jsem bývala.“

Tom byl chvíli potichu.

Pak se na ni podíval.

„Tahle verze se mi líbí.“

Sára se usmála.

„Mně taky začíná.“

Druhý den ráno otevřela skříň.

Body bylo roky schované za oblečením, které nosila častěji a řešila míň.

Sára odsunula tři ramínka.

Tentokrát ho pověsila tak, aby na něj viděla.