01 Erotický příběh: Výročí, které jsme málem přeskočili
Sara a Tom jsou manželé už deset let. Dnešní večer měl být jen večeře — oba byli připraveni jít brzy domů. Jenže nešli. A to, co se stalo potom, je přesně ten večer, po kterém každý dlouhodobý pár tajně touží.
Deset let manželství, dvě děti, hypotéka. Sara a Tom málem zapomněli oslavit výročí. Dokud Tom nerozhodl, že „málem jsme zapomněli“ je ten nejhorší možný důvod, proč to neoslavit. To, co začalo narychlo objednanou chůvou, se nakonec změnilo v jeden z nejupřímnějších večerů, jaké za poslední roky zažili.
[Noc, kdy jsme si vzpomněli]
Chůva dorazila v šest. Sara byla pořád v kuchyni a už podruhé otírala linku, protože nevěděla, co jiného si počít s rukama.
„Zdržuješ,“ řekl Tom ode dveří. Měl na sobě tmavě modrou košili, kterou na něm měla ráda, tu, kterou mu koupila před třemi Vánocemi a předstírala, že si to nepamatuje.
„Nezdržuju. Uklízím.“
„Zdržuješ.“
Tehdy se na něj podívala. Opravdu. Tak, jak se na něj už nějakou dobu nepodívala. Oholil se. Voněl kolínskou, kterou nosil na jejich líbánkách. V ruce držel klíče od auta, jako by to myslel naprosto vážně.
„Tome. Tyhle šaty jsem na sobě neměla od—“
„Od chvíle, kdy sis je vzala pro mě. Ano. O to právě jde.“
Rozesmála se. Překvapilo ji, jak snadno ten smích přišel.
Restaurace byla malá, tlumeně osvětlená a měla jen šest stolů. A nemluvili o dětech. To bylo pravidlo, které Tom navrhl už v autě. Žádné řeči o dětech. Žádné školní odvozy. Žádné nákupy. Dnešní večer patřil jim dvěma, ještě dřív, než z nich byli máma a táta.
Objednala víno, aniž by se zeptala na cenu. Díval se na ni a nic neřekl, jen se usmál. Tím pomalým úsměvem.
U dezertu už měl ruku na jejím stehně pod stolem. Ne vysoko. Ne nízko. Prostě tam. Teplou přes látku jejích šatů, tak jako kdysi, když jim bylo čtyřiadvacet, byli bez peněz a stejně si připadali bohatší než kdokoliv jiný.
Položila svou ruku na jeho.
„Odvez mě domů,“ řekla.
„Teď?“
„Teď.“
V autě nemluvili. Tentokrát nechala ruku na jeho stehně ona a ve světle pouličních lamp sledovala jeho profil. Jel o trochu rychleji, než by měl.
Když se vrátili, dům byl potmě. Chůva už před hodinou psala, že děti spí.
Tom ji vedl po schodech za ruku. Ne do ložnice. Do koupelny, kde napustil vanu, tu hlubokou se širokým okrajem, a zapálil svíčky, které měla Sara na parapetu pro výjimečné případy a nikdy je nepoužila.
„Vlez si,“ řekl.
Poslechla. On se posadil na okraj vany a díval se na ni, stále úplně oblečený, zatímco se opřela a nechala teplo, aby jí uvolňovalo ramena, uzel po uzlu.
„Ty nejdeš dovnitř?“ zeptala se.
„Ještě ne. Dívám se na tebe.“
Cítila, jak se červená. Ne z horké vody.
Natáhl ruku a pomalu jí prstem vedl stopu vody od klíční kosti až k oblouku prsu, jako by se ji znovu učil. Kroužil kolem její bradavky, dokud neztvrdla, a ona slyšela, jak se jí dech zkrátil.
„Tome—“
„Já vím.“
Políbil ji, nakloněný přes okraj vany, jednou rukou jí objal zátylek a druhou sjel pod hladinu k vnitřní straně jejího stehna. Roztáhla nohy dřív, než si to stihla rozmyslet. Jeho prsty klouzaly výš, našly ji, našly to, že je pod tou vodou už dávno vlhká, a z hrdla mu unikl zvuk, který od něj možná celý rok neslyšela.
Nespěchal. V tom byl ten rozdíl, pomyslela si omámeně. Kdysi, před patnácti lety, spěchal, když bylo méně co ztratit. Teď tam zůstal, líbal ji, jeho prsty byly pomalé a přesné, kroužily kolem jejího klitorisu, dokud se její boky nezačaly pohybovat proti jeho ruce a ona se nechytla okraje vany, protože orgasmus se z ní zvedl jako něco, co už dlouho čekalo.
Až když vydechla, uvědomila si, že celou dobu zadržovala dech.
Odnesl ji do postele zabalenou v ručníku. Neobtěžovala se osušit. On se ve tmě svlékl a díval se, jak se dívá ona na něj, a ona si vzpomněla na poprvé, na levný byt, na lampu, kterou si nemohli dovolit vyměnit.
Přesunul se nad ni. Kůže na kůži. Známý i nový zároveň.
„Ahoj,“ řekla.
„Ahoj.“
Pomalu do ní vklouzl. Prohnula se, ne kvůli technice, ale kvůli tomu poznání. Kvůli tělu, které bylo deset let její a najednou bylo zase opravdu její. Jeho ústa byla na jejím krku, rameni, u uchu, šeptala věci, které by nikomu neopakovala, věci, které znali jen oni dva.
Udělala se dvakrát, než se udělal on. Podruhé se jí zasmál do ramene, překvapeně, a ona se rozesmála taky, oba se třásli, oba z toho byli úplně mimo.
Když se nakonec pustil i on uvnitř ní, zůstal ji objímat, čelo opřené o její, dokud se jejich dech nezpomalil do stejného rytmu.
Potom ležela přitisknutá k němu, jeho ruka na jejím boku, a sledovala plamen svíčky na komodě, jak se chvěje v průvanu.
„Dneska jsme to málem neudělali,“ řekla.
„Já vím.“
„Tome.“
„Hm?“
„Příště už to takhle málem neudělejme.“
Usmál se jí do vlasů.
Deset let. Na tohle výročí nezapomenou.
Pokud se tě tenhle příběh dotkl, objev naši pečlivě vybranou kolekci Dárků pro páry →. Někdy právě ta nejmenší gesta změní úplně všechno.
Sara a Tom si konečně objednali hračku, o které celý rok žertovali. Když balíček přistál na kuchyňském stole, ani jeden z nich pořádně nevěděl, co s ním. Tak udělali jedinou rozumnou věc: vzali ho nahoru.
Sara a Tom měli poprvé po dvou měsících páteční večer jen pro sebe. Děti spaly u kamarádů. On se vrátil z města s malou hnědou lahvičkou v kapse kabátu a tichým plánem na celý večer.
Sara a Tom o tom mluvili celé měsíce — jaké by to bylo pohrát si s mocí, jen jednou, jen aby zjistili, kam je to zavede. V sobotu odpoledne si u kuchyňského stolu sepsali pravidla. V devět měl čekat v pokoji pro hosty.
Emma byla rok a půl sama. Tu neděli si vyčistila kalendář, zatáhla závěsy a konečně otevřela balíček, který jí dva dny ležel na kuchyňské lince. To, co následovalo, bylo nejupřímnější ráno, jaké za dlouhou dobu zažila.
