11 Erotické povídky: Hlasovka po půlnoci

Emma ukončí slibné rande polibkem a jasným „dneska ne“. Ale po půlnoci jeden hlasový vzkaz a pozvání ovládat její vibrátor na dálku promění noc v něco mnohem intimnějšího.

[12:17 ráno, sluchátka nasazena]

Po třech schůzkách si lidi domů nezvu.

Není to žádné pravidlo, které bych si někam napsala. Prostě to o sobě teď vím. Je mi třicet čtyři. Jemu je třicet šest. Mám svůj byt ráda stejně jako svá nedělní rána: jen pro sebe. Takže když ho těsně před půlnocí nechám stát před vinárnou, políbím ho jednou, pak ještě jednou, a přesto řeknu: „Dneska ne.“

Usměje se. „Dneska ne.“

Stejně ho po cestě domů chci.

Než si stihnu zout boty, čeká na mě zpráva.

Bylo to fajn.

Napíšu Taky, ale smažu to.

Pořád myslím na ten polibek.

Okamžitě se objeví bublina psaní.

Dobře.

Jedno slovo by se mnou nemělo tolik udělat.

Svléknu si šaty a natáhnu obří tričko. Telefon znovu zavibruje, ale tentokrát to není zpráva.

Pod jeho jménem se objeví hlasová zpráva. Osmnáct vteřin.

Dám si do ucha jedno sluchátko a zmáčknu play.

„Snažím se opravdu respektovat tvoje ‚dneska ne‘, Emmo. Ale měl bys vědět, že na tebe taky myslím.“

Pauza. Nádech. Skoro smích.

Pustím si to dvakrát.

Pak podržím tlačítko nahrávání a pošlu odpověď.

„Zatím to zvládáš dobře.“

Další hlasovka přijde skoro hned.

„Jen zatím?“

Nahlas se zasměju.

Takhle to mezi námi je od druhého rande: škádlení, pak ujištění. On se ptá. Já odpovídám. Nikdo si nehraje na to, že hádání je víc sexy než vědět.

Sednu si na kraj postele a podívám se na malý chytrý vibrátor, co se nabíjí na nočním stolku.

Koupila jsem si ho před pár měsíci, po jedné neděli, kdy jsem si konečně přestala říkat, že si musím dovolit užívat si vlastní tělo. Znám každý režim. Přesně vím, co mi dělá dobře.

Aplikace má možnost dálkového ovládání.

Nikdy jsem ji s nikým nesdílela.

Napíšu zprávu.

Chceš zkusit něco nového?

Jeho odpověď se objeví.

Ano.

Ještě nevíš, co to je.

Pořád ano, chci slyšet nabídku.

To je důležité.

Řeknu mu to na rovinu.

Mám vibrátor ovládaný aplikací. Můžu ti na chvíli dát ovládání přes tvůj telefon.

Pár vteřin se nic neděje.

Pak přijde hlasová zpráva.

„Řekni mi pravidla.“

To horko, co mnou projede, má s hračkou společného jen málo.

Napíšu je jedno po druhém.

Já rozhoduju, kdy začneme.

Když řeknu stop, zastavíš.

Žádná překvapení mimo aplikaci.

Můžu si kdykoliv vzít ovládání zpět.

Jeho odpověď přijde skoro hned.

Souhlasím se všemi čtyřmi.

Pak další zpráva.

A když zmlkneš?

Přemýšlím o tom.

Ukončím sezení, když budu potichu víc než třicet vteřin.

Dobře.

Pošlu mu odkaz na pozvánku.

Srdce mi buší rychleji. Právě dávám někomu přístup k něčemu, co jsem si vždycky nechávala jen pro sebe.

Opřu se o polštáře. V pokoji je tma, jen noční lampička a fialové světlo z telefonu. Zasunout vibrátor, nastavit ho přesně tam, kde chci, a vydechnout.

Objeví se zpráva.

Připravená?

Odepíšu.

Ještě ne.

Nechám ho čekat.

Sundám si tričko přes hlavu a přejedu rukama přes prsa, břicho a vnitřní stranu stehen. Už jsem vlhká, ale chci cítit rozdíl mezi touhou a začátkem.

Znovu otevřu chat.

Teď.

První vibrace je tak slabá, že se skoro rozesměju.

Napíšu:

To je všechno, co umíš?

Intenzita vyskočí.

Zatajím dech.

Přijde hlasovka.

„Lepší?“

Podržím tlačítko nahrávání.

„Jo. Ale nemysli si, že máš vyhráno.“

Pošlu to.

Změní vzor.

Pomalý pulz. Pauza. Dva krátké záblesky.

Boky mi vystřelí z matrace.

Nejdivnější je, jak je tady, i když tu není. Nedotýká se mě. Jen poslouchá, co mu řeknu, a mění rytmus uvnitř mě, protože jsem mu to dovolila.

Napíšu jedno slovo.

Víc.

Poslechne.

Vibrace zesílí. Stehna se kolem něj napnou. Jednu ruku si dám mezi nohy, prsty kloužou a hladím si poštěváček do rytmu pulzu.

Znovu beru do ruky telefon.

Moc rychlé.

Nastavení se hned sníží.

Pošlu:

Lepší.

Za pár vteřin přijde další hlasovka.

„Ráda máš kontrolu, i když ji mám já.“

Usměju se a podržím tlačítko nahrávání.

„Jen si ji půjčuješ. Nepleť si to.“

Jeho smích přijde v další hlasovce.

„Rozumím.“

Další změna je dokonalá.

Dlouhá, hluboká vibrace. Pauza těsně předtím, než si na ni tělo zvykne. Pak znovu.

Bradavky se mi zpevní. Jednu si mezi prsty štípnu. Druhá ruka zůstává mezi nohama, kroužím po poštěváčku, zatímco vibrátor pracuje uvnitř mě.

Cítím, že se blížím.

Až moc.

Popadnu telefon a napíšu jedno slovo.

Stop.

Všechno se zastaví.

Okamžitě.

Ležím tam, těžce dýchám, ruka zmrzlá mezi stehny.

Telefon se rozsvítí.

Jsi v pohodě?

Odepíšu.

Hodně.

Jeho odpověď přijde za vteřinu.

Řekni, kdy.

To mě málem rozhodí víc než samotná vibrace.

Počkám, až se mi dech zpomalí a bolest mezi nohama je tak ostrá, že to chci znovu.

Pak podržím tlačítko nahrávání.

„Začni. Stejný vzor. Neměň ho, dokud neřeknu.“

Pošlu hlasovku.

Za pár vteřin vibrátor ožije.

Přesně stejně.

Zasténám dřív, než se stihnu zastavit.

Není v tom žádné hraní. Nikdo tu není, aby sledoval můj obličej nebo posuzoval, jestli zním sexy. On dostane jen to, co mu pošlu.

Přiložím telefon blíž a nahraju další hlasovku.

„Nepřestávej.“

Prsty se mi pohybují po poštěváčku rychleji.

Vibrace zůstává stejná.

Pošlu ještě jednu.

„Neměň to.“

Boky se mi houpou do rytmu. Celé tělo se napíná, stehna se třesou, břicho se stahuje. Orgasmus se pomalu buduje a pak přijde najednou.

Tentokrát po telefonu nesahám. Nechám nastavení přesně tam, kde jsem si řekla.

Prsty tlačím na poštěváček ještě víc.

Udělám se silně, oči zavřené, telefon pořád vedle mě na posteli.

Na pár vteřin zapomenu na všechno kromě pulzu, co mi běží tělem.

Pak si vzpomenu na pravidlo.

Vezmu telefon a napíšu:

Stop.

Vibrátor ztichne.

Ležím v tichu, tělo mi ještě pulzuje, i když už stroj přestal.

Objeví se zpráva.

Pořád se mnou?

Hodně moc.

Jeho poslední hlasovka je jemnější než ty předchozí.

„Dobrou noc, Emmo.“

Pustím si ji jednou.

Pak ještě jednou.

Vyndám vibrátor, umyju ho a zruším dálkové ovládání.

Ne proto, že by se něco pokazilo.

Protože sezení skončilo, a i to je součást potěšení.

Pošlu ještě poslední zprávu.

Dobrou. Můžeš se mě na to někdy zase zeptat.

Jeho odpověď přijde skoro hned.

Určitě.

Položím telefon displejem dolů.

Roky pro mě nezávislost znamenala držet některé dveře zavřené. Dneska jsem jedny otevřela, aniž bych někomu dala klíč.

Kontrolu jsem neodevzdala. Sama jsem si vybrala, kam ji dám.