15 erotické povídky: Poprvé, kdy se jen díval

Sara to vlastně nechtěla říct.

Seděli spolu na gauči po večeři, dopíjeli poslední sklenku vína a v pozadí tiše běžel nějaký zapomenutelný seriál. Povídali si o tom, co dělají, když mají konečně celý dům jen pro sebe.

A právě tehdy Sara jen tak mimochodem zmínila, že si občas, když je sama, hraje s hračkami.

Tom se na ni podíval.

Nebyl v šoku. Ani se nesmál.

Byl zvědavý.

„Mohl bych se někdy dívat?“

Sara zůstala stát s pohárem v půli cesty k ústům.

„Cože?“

„Dívat se na tebe.“

Zrudla až po uši.

Tom ji viděl nahou už tisíckrát. Byli spolu patnáct let. Na jejím těle už snad nebylo nic, co by neznal.

A přesto tohle bylo úplně jiné.

Když byli spolu, dělali věci společně. Tohle by znamenalo, že mu ukáže něco, co vždycky patřilo jen jí.

Tom si všiml jejího zaváhání.

„Můžeš říct ne.“

„Vím.“

„Jsem jen zvědavý.“

Sara se na něj podívala přes okraj sklenky.

„Na co přesně?“

Chvíli přemýšlel.

„Na to, jaká jsi, když na mě vůbec nemyslíš.“

Ta odpověď jí zůstala v hlavě.

[Noc, kdy zůstal na druhé straně pokoje]

O dva večery později byl dům tichý.

Sara stála u postele, zatímco Tom posouval křeslo blíž k jejímu čelu.

„Není to moc blízko?“

Podívala se na vzdálenost mezi nimi.

„Posuň ho trochu dál.“

Tom ji poslechl.

„Tady?“

Sara přikývla.

Najednou byla tak nervózní, až se musela smát.

Tom si sedl a položil ruce volně na stehna.

„Víš, že to dělat nemusíme.“

„Vím.“

Sara se podívala na noční stolek a pak zpět na něj.

„Jedno pravidlo.“

„Řekni mi ho.“

„Nepřijdeš sem. Nedotkneš se mě, pokud tě o to nepožádám.“

Tom hned přikývl.

„To zvládnu.“

To, jak vážně to řekl, jí uvolnilo ramena.

Sara otevřela zásuvku a vytáhla měkký pytlík, který měla schovaný vzadu.

Dildo uvnitř už použila mockrát. Když byla sama, vůbec o tom nepřemýšlela.

Dneska jí ale ruce připadaly nešikovné.

Položila ho na postel.

Tom ji sledoval.

„Tohle je trapný.“

„Co přesně?“

„Stydím se.“

Jeho výraz změkl.

„Proč?“

„A to je na tom to nejvtipnější. Vlastně nevím.“

Posadila se na okraj postele.

„Viděl jsi mě nahou.“

„A ne jednou.“

Sara se zasmála.

„Ale tohle jsi nikdy neviděl.“

„To je pravda.“

V jeho hlase už nebyl žádný vtip.

Sara tehdy pochopila, proč se cítí tak odhalená.

Nešlo o nahotu. Šlo o to, že Tomovi dovolila vidět něco, co normálně dělala bez ohledu na to, co si o tom kdo myslí. Nemusela řešit, jestli vypadá dobře. Nemusela čekat, co bude chtít někdo jiný.

Byla to jen ona.

Opřela se o polštáře.

Tom zůstal přesně tam, kde měl být.

Noční lampička vrhala po pokoji tlumené jantarové světlo. Na okno bubnoval déšť. Jinak bylo úplné ticho.

Sara na chvíli zavřela oči a snažila se zapomenout, že je Tom v místnosti.

Nepovedlo se jí to.

Jeho pozornost cítila, i když se na něj nedívala.

Nebylo to dotěrné.

Jen přítomné.

Otevřela oči.

Tom se ani nepohnul.

„Ty tam fakt zůstaneš sedět?“

„Řekla jsi mi to.“

Sara se usmála.

„Nečekala jsem, že ti to půjde tak dobře.“

„Tiše trpím.“

To ji rozesmálo a najednou už to celé nepůsobilo jako vystoupení.

Sara vzala dildo do ruky a palcem přejela po hladkém silikonu.

Tomův pohled ji sledoval.

První instinkt byl pořád se před tím schovat.

Ale pod tím studem už bylo něco jiného.

Zvědavost.

Chtěla vědět, jaké to je, nechat ho dívat se dál.

Opřela se znovu do polštářů a dovolila si uvolnit se do něčeho známého, i když tentokrát nebyla sama.

Občas se na Toma podívala.

Jeho postoj se změnil. Seděl teď rovněji, ruce pevně na kolenou.

Sara se usmála.

„Je to pro tebe těžké, viď?“

„Jo.“

Odpověděl hned.

„Jak moc těžké?“

Tom na ni zíral.

„Fakt to chceš slyšet?“

Sara se tiše zasmála.

„Možná.“

Nervozita mizela.

Tom se nesnažil převzít kontrolu. Nenavrhoval nic, ani se po ní nesápal.

Jen ji sledoval.

Sara znovu sáhla po dildu.

Tentokrát už nezaváhala.

Teď už byl Tom součástí toho okamžiku.

Ne proto, že by se jí dotýkal.

Ale právě proto, že ne.

O pár minut později se Sara podívala přes pokoj.

Tom měl napjatou čelist. Oči z ní nespustil.

A najednou pochopila něco, co vůbec nečekala.

Líbilo se jí to.

Ne že by ji sledoval kdokoliv.

Ale že ji sleduje on.

Ten, kdo přesně ví, jak vypadá hned po ránu, kde má schované prášky a která skříňka nikdy pořádně nedovírá.

Bylo nečekaně intimní pustit právě tohohle člověka i k téhle soukromé části sebe.

„Tome?“

„No?“

„Pořád je to v pohodě?“

Potichu se zasmál.

„Jak definuješ v pohodě?“

Sara se usmála.

Přestala se snažit ho nevnímat.

Naopak, nechala jeho pozornost stát se součástí zážitku.

Pokaždé, když se na něj podívala, viděla, kolik úsilí ho stojí dodržet slib.

A pokaždé, když zůstal na místě, věřila mu o něco víc.

Nakonec Sara zavřela oči.

Její dech se změnil.

Přestala řešit, jak vypadá.

A tehdy se všechno posunulo.

Už Tomovi nic neukazovala.

Jen ho nechala být s ní.

Když se nakonec opřela zpět o polštáře, v pokoji bylo ticho.

Sara otevřela oči.

Tom byl pořád v křesle.

Přesně tam, kde ho chtěla mít.

Jeho výraz ji rozesmál.

„Co je?“

„Tohle byl možná nejtěžší slib, jaký jsem kdy dodržel.“

Stud, který cítila předtím, byl najednou nějak vzdálený.

Chvíli si ho prohlížela.

Pak k němu natáhla ruku.

„Pojď sem.“

Tom okamžitě vstal.

Ale když došel k posteli, zastavil se.

Nedotkl se jí.

Ta pauza byla důležitá.

I teď čekal.

Sara ho sama vzala za ruku a přitáhla si ho blíž.

„Teď už můžeš.“

Tom si sedl vedle ní a pomalu ji políbil, jednou rukou ji objal kolem pasu.

Sara si opřela čelo o jeho.

Patnáct let spolu, pomyslela si.

Myslela si, že už si nemají co ukázat.

Zjevně se mýlila.

Někdy důvěra není o tom, že už všechno víš. Někdy jde o to počkat, až tě ten druhý sám pustí dovnitř.